Beseda s režisérem Robertem Bellanem

Na naši školu zavítal pan režisér Robert Bellan

     Každý by jednou chtěl být slavný … Tato touha se občas vynoří v každém člověku, někdo jí nevěnuje žádnou pozornost, jiný v sobě objeví talent, který rozvíjí, další si jde tvrdě za svým cílem, až se opravdu stane slavným. Určitě to ale není záviděníhodný svět.

     Ve středu 28.listopadu 2012 kolem poledne se na naší škole objevil pan režisér Robert Bellan. Zadejte si jeho jméno do internetového vyhledávače a zjistíte, že už opravdu něco dokázal. Určitě nemá zapotřebí objíždět základní školy a vykládat dětem o práci režiséra. Vyhověl pouze mému osobnímu přání a za to mu patří velké poděkování.

     Co všechno se děti dozvěděly? Jak se vlastně stal hercem? Jeho maminka obeslala snad všechna divadla v republice se žádostí, zda by nezaměstnali jejího syna, který má přirozený komický talent. Tak se po absolvování gymnázia ocitl v divadle. Jeho handicapem však bylo koktání. Postupně se vlastní pílí a vůlí vypracoval na skvělého a oblíbeného herce Slováckého divadla v Uh. Hradišti. Najednou cítil potřebu po nějaké změně. V dětství hltal Foglarovy Rychlé šípy. Rozhodl se, že příběhy party kluků upraví do jevištní podoby. Jeho úprava se ukázala být geniální. Rychlé šípy uvedl ve své režii na scénu v roce 2000 a od té doby se s úspěchem hrají dodnes. Přijal nabídku na angažmá v pražském divadle Rokoko, kde taktéž režíroval Rychlé šípy, tak jako i v jiných oblastních divadlech po celé naší republice. Jak jsme se dozvěděli, nebylo vůbec jednoduché najednou režírovat herce, které do té doby znal třeba z televizní obrazovky, například Lucku Vondráčkovou, Ljubu Skořepovou. Zase musel překonávat sám sebe, aby si získal autoritu. Po naší Moravě se mu však stýskalo, ukončil angažmá v Praze a zůstal „na volné noze“. Je to pro něj výhodnější. Jednou za dva roky hostuje jako režisér ve Slováckém divadle. Naposled režíroval hru ve Zlínském divadle.

     Ti, kteří navštěvují umělecký kroužek na naší škole, měli možnost poznat pana režiséra přímo osobně. Podle vyjadřování, mimiky a gest dokáže pan režisér každého zařadit do určité skupiny, odhalit skrytý talent. Slyšeli jsme spoustu užitečných rad ke studování divadelních rolí a scének. Někteří si vyzkoušeli dialogy a zjistili, že vůbec není jednoduché například položit správně otázku. Pan režisér děti z kroužku pozval na jarní exkurzi do Zlínského divadla. Už teď se všichni móóc těšíme.

     Kdoví, třeba se jednou stane ředitelem Slováckého divadla v Uherském Hradišti a my si jednou vzpomeneme, že jsme měli možnost jej osobně poznat. Vidět jeho gesta, vyjadřování úplně běžného člověka. Přejme mu do dalších let hodně úspěchů…

                                                                                                        Mgr. Alena Hanačíková